MÁME DOMA KOTĚ...
V sobotu (17.7.2010) jsem si přivezla s taťkou kotě z Jičína. Měli jsme na něj přichystanou přepravku z bazaru, jenže byla rozbitá, a tak jsme jí museli dát do opravny. Máme naštěstí známé, kteří chovají taky kočku, a tak nám jí půjčili.
Z domova jsme jeli ve 12hod. Přepočítali jsme si, že cesta tam by měla trvat přibližně 2 hodiny. "Máme tam být ve 14 hodin", řekla jsem taťkovi, když jsem mu ráno volala ať k nám přijede. Tak jsme vyrazili na cestu.
Je něco kolem 14.hodiny a my hledáme ten správný dům. "A konečně!!! Tady to je ono!!!" Našli jsme správný dům. Měli tam psa. Takového hodně velkého. Abych se přiznala, trochu jsem se ho bála. Byl takový černý a chlupatý (hodně chlupatý). Než jsme se stačili rozkoukat, z domu vyběhla paní majitelka, a zeptala se nás: "Vy si jdete pro koťátko?" Já na to: "Ano. My jsme ti nový majitelé." A zas ona: "Tak pojďte dál, už na vás čekáme." Paní majitelka bydlela v krásném rodinném domku (asi se zahrádkou). Když jsme vešli, přivítala nás mňouknutím její dospělá kočka. Byla moc hezká, taková mourovatá do hněda. U vchodu do kuchyně nás pro změnu přivítalo to koťátko (Whiskas, ale přejmenovali jsme ho na Nácíčka), pro které jsme si šli. Taťka řekl: "Jé to je ta kočička?" Já: "Vždyť víš že to je kocourek!" Taťka: "Aha." Tak jsme tedy vstoupili, a sedli jsme si ke stolu (teda nesedli, ale stoupli). Paní vytáhla papír s návodem, co kocourek jí atd., a ještě očkovací průkaz kocourka. Všechno nám vysvětlila. Pak když nám to dovysvětlila, přinesla jsem přepravku a kocourek k mému překvapení si do ní vlezl úplně sám. Měl tam přichystaný polštářek. Taťka přepravku zavřel, a my šli zpět k autu. Rozloučili jsme se s paní majitelkou, a odjeli.
Cestou domů kocourek pořád mňoukal a mňoukal. Já s ním seděla v zadu na sedačce, a on byl vedle mě v přepravce. Snažila jsem se ho uklidnit slovy, jako třeba "Neboj, za chvíli jsme doma (v duchu jsem si říkala:to je pěkně dlouhá chvíle dvě hodiny)" nebo "Nemňoukej, vždyť jsi u maminky". Cestou jsme se stavili v Mc Donaldu. Taťka šel dovnitř a já jsem zůstala v autě s kocourem. Někdy ještě před Mc Donaldem se na mě vyčůral, protože mi taťka řekl, ať ho pustím ven, protože se snažil jít z přepravky.
Je přibližně 17.hod, a my jsme už konečně dojeli domů. Kocourek šel prozkoumat byt. Pár věcí rozbil. My jsme se na něj však nezlobili. Někdy večer šel do postele po babičce a vyčůral se tam. To už jsme s mamkou nevydržely a vynadaly jsme mu.
Doufám že se vám tento skutečný příběh líbil, a měli jste trpělivost, přečíst si ho celý.
Děkuji. Šárka
hezky
(Mileynka99, 18. 8. 2010 10:55)